Internationale Hundeausstellung Nürnberg

Naše druhá výstava ve třídě juniorů a první v zahraničí. Jelikož to byla prnví zahraniční výstava, nevěděly jsme s paničkou co očekávat.

Nakonec padlo rozhodnutí, že přespíme u naší slečny chovatelky spolu s bráchou z Brna. Byla jsem hrozně nesvá. Máma Fergie zrovna hárala a měla tendenci se nastovat nic netušícímu bráchovi Reyovi, samozřejmě nechyběla ani ségra Heaven, takže jsem stále očekávala, že se něco bude dít a ono nic a všichni se snažili spát jen já nemohla usnout. Při cestě do Německa už jsem únavou odpadávala a když pak panička po mně chtěla na výstavě, abych se předvedla, neměla jsem na  to pomyšlení ani náladu. Byla jsem utahaná a chtěla jsem spát. Paničku to hodně mrzelo, protože pan rozhodčí mě sice chválil jak vypadám, ale vyčetl právě mé chuděře paničce, že se nechci předvést. Byla hodně zklamaná a myslím, že jí to dost mrzelo, ale za vinu mi to  nedávala, naopak to brala na sebe, že mi pan rozodčí dal známku velmi dobrou za neochotu se předvést.

Řekla, že z toho plyne jedno poučení: "I kdyby měla vstávat ve tři v noci, budeme spát doma, abych si odpočinula a byla na výstavách v pohodě a že je konec roztěkaným pozdravům na výstavách s ostaními kamarády, prostě klid, soustředěnost, odpočinek a pak mohu podávat dobré výkony." Nuda, ale asi má pravdu.