Lesní zkoušky, OMS Jičín, Bříšťany

Rozhodování bylo těžké, neboť touto sobotou začínal náš výcvikový tábor v Nečtinách, ale s povědomím, že po táboře nás čekají dvě výstavy a pak všestranné zkoušky to bylo buď a nebo.

Sehnat ještě volné zkoušky bylo uměním, ale v Jičíně naši přihlášku přijali i naši prosbu se moci přijet do honitby podívat. Pan Dostál byl velice příjemný a řekl nám, kde se dělají jednotlivé disciplíny.

Mlha na dálnici nás trochu zpozdila, ale milé překvapení na zkouškách jsme se potkali s Martinou a Artem, se kterými jsme již byly ve skupině na Klubových podzimkách. Dokonce skupinku jsme si vylosovaly samé výmary a opět jsme měly číslo 6 jako na zkouškách, ze kterých jsme vypadly.

Počasí nám přálo, rozhodčí byli spravedlivý a velice příjemní. Jediné dlouhé a nepříjemné bylo čekání na barvy. Důležité bylo zkoušky dodělat, zjistit, kde je pravda.

Milá byla hláška pana rozhodčího na předposlední teda skoro předposlední disciplíně vlečka zajíce: "Kurva to byla rychlá vlečka. To byla nejrychlejší vlečka zkoušek." Jak to zahřálo u srdce, vlečky zajíce jsou oblíbenou disciplínou a toto vyvrátilo všechny možné pochybnosti z minulých zkoušek. Následující vlečka lišky byla pro paničku zkouška nervů i když trvala jen 2:05. Angie jsem vypustila a čas se najednou zpomalil, horentně jsem koukala jestli lišku hledá po vlečce či co tam vytváří ... už jsem zvažovala jestli ji mám zavolat a znovu nasadit, v tom se za mnou ozvalo už ji nese... na těchto zkouškách totiž netrobili, když zvěř pes našel a odnášel, troubili, když zapřel, ... nebylo čeho se chytnout.... dvě nejdelší minuty za tento rok. Poslední disciplínou byly klidy na stanovišti. Všichni nás podporovali a ptali se jestli si nechceme rozmyslet klidy na volno ... nerozmyslely ... dokončily se samými 4 .... jaká satisfakce za ty nedokončené.

Na těhle zkouškách jsme potkaly úžasné lidi, rozhodčí, co vedli své psi, rozhodčí, co měli pochopení nervozity začátečníka, uznání od kolegů, jak výmara dobře pracuje...

Tyto zkoušky jsme vyhrály, ale důležité bylo, že jsme získaly přátele. Nezapomeneme, co nám řekl pan Dostál na závěr "Když jsem Vás viděl poprvé, tak jsem nevěděl, co si o Vás mám myslet. Jsem ráda, že jste se našich zkoušek zúčastnila a jako Pražanda to natřela nám všem místním." Nezapomeneme i na další slova uznání a pozvání, kterých si vážíme a vždy se do Bříšťan vrátíme rády.