Nominace na Memoriál Richarda Knolla

Z Angie jsem měla opravdu velikou radost, protože při přípravě na nominace bylo vidět, že je to už vyzrálá fena. Jediným strašákem bylo hárání, neboť díky prudkým změnám počasí neodhárala v březnu, tak jak to vypadalo a dle chování těsně před nominacemi bylo jasné, že hárat bude brzo. Hárat začala do týdne po Nominacích. Kdo Angie zná ví, že patří mezi feny, které jsou při hárání milionové a dá se s nimi cvičit, zato před háráním jsou jak kdyby jim hráblo v hlavě.

To ráno nehárala a tak přes moje indispozice, jako zánět průdušek, ječné zrno na pravém oku a křeče břišního svalstva jsme se jely Nominací zúčastnit a zkusit své štěstí, protože v mém stavu to o ničem jiném nebylo a jak jsem posléze pochopila, bylo vůbec štěstí, že Angie nezačala hárat už ten den.

První náznak, že něco není v pořádku, byly klidy na stanovišti. Při společném honu to byla chyba indisponované paničky, že nezareagovala zavčasu.

Při velkém poli se pak projevily rozbouřené hormony naplno a opět moje reakce byly zpomalené. První slepice pro dychtivost nevystavena, ale uklidována. Druhá slepice, jež byla vařená z auta a vypuštěna do pole, když jsme začínaly v jeho dolní části, si to pochodovala řádkem a rozhodně se jí lítat nechtělo. Moje chyba, že jsem Angie neodpískla důrazněji, když dala nos dolů a slepici stopovala v nízkém terénu. Alespoň ji nepřinesla :) A zde bylo naše OOOu z pole.

Vodu si pak vyšvihla ve čtyřkách i když její nejlepší výkony to také zrovna nebyly. 

Poslední nás čekal les a to už jsem na ní viděla roztěkanost. Na šoulačce se mi odložila o něco dříve, což jemným náznakem bylo srovnáno. Na řadu přišla poslední disciplína a to jak je na ní spolehnutí, že barvu dělá bez problémů, tak bylo vidět, že není úplně soustředěná. Jednou sešla. Korunu tomu dodali páni Trubači a nosiči, kteří viditelně seděli na paloučku asi tak cca 10 m za kusem. Už jsem neměla sílu něco řešit a tak přibyla další nula.

Každopádně jsme alespoň měly možnost se zúčastnit a i s výsledky, které nejsou zrovna potěšující, jsme Nominace došly. Zaznamenaná účas v PP je toho památkou. Pobavilo mě, že i rohodčí si všimli, jak za ten den Angie otekla a že při předávání už k ní se zájmem čuchali psi. Rozhárala se do týdne.