Poslední leč Lužná na Rakovnicku

Sezóna honů pomalu a jistě končí a dostaly jsme pozvání na poslední leč v Lužné. Terén na poslední leč to byl opravdu náročný, kdo nezažil neuvěří. Zima, déšť, zmrzlý rákos a pod tlapama led. Můj čumák i oči dostaly pěkně zabrat a moje panička taky, ale i tento hon jsme úspěšně zvládly i panu Hospodáři jsme kohouta donesly, počkala jsem si na paničky povel a ta ze mne měla opravdu radost, tak i pan Hospodář byl spokojený. Jeden skvostný zážitek byla srnka, která k nám byla vyhnána z prava a ocitla se mezi mnou a paničkou, když však zjistila, že mě má po pravici, rozhodla se pro rychlý únik vlevo, což znamenalo otření se o nohu mé paničky. Vzorově jsem zůstala v klidu a na pokyn šla hledat dál. Na konci už byla jen únava a zima, ale spokojenost a pocit z dobře odvedené práce je to, co nás drželo nad vodou.

Panička mi pak vyprávěla, jak večer jeden z kamarádů myslivců obdžel nespočítaně diplomů a jaké to bylo, když ho přijímali mezi myslivce. Já byla ráda, že mohu chrnět, ještě někde trajdat :)